Na slovíčko s Janem Pohlem

Před utkáním na pražské Kobře přinášíme rozhovor s Janem Pohlem, který se k A-týmu Stadionu přidal v průběhu sezony. Jak hodnotí dosavadní působení v Krkonoších a co musí tým změnit, aby se odrazil k lepším výsledkům?

Honzo, do Vrchlabí jsi přišel v rozběhnuté sezóně. Jak se tvůj přesun zrodil a jak tě přivítala kabina Stadionu?
Zrodilo se to poměrně rychle. Vedení se dozvědělo, že v Hronově nepokračuji, a zeptalo se mě, zda bych měl zájem stát se součástí organizace. Ozvali se mi obratem a brzy jsme se domluvili. Líbilo se mi přímé jednání a především zájem realizačního týmu i vedení.

Měl jsi možnost sledovat hru týmu už před svým příchodem, nebo jsi skočil do neznámého prostředí?
Nesledoval jsem hru týmu úplně pravidelně, ale podle mých zkušeností z první ligy patřilo Vrchlabí vždy k těžkým, silovým soupeřům. Ze Stadionu se body odvážely jen velmi těžko a občas jsme si odtud odvezli i pořádně „naloženo“.

Jak ti vyhovuje herní systém Vrchlabí? Zdá se, že ti dává dostatek prostoru pro tvou ofenzivní hru.
Každý hráč se musí přizpůsobit systému, protože jako jedinec nic nezmůže. Za prostor, který dostávám, jsem rád a vždy chci odvést maximum pro vítězství. Rád podporuji útok, ale prioritou je být prospěšný celému týmu – radost z výhry je pro mě důležitější než osobní statistiky.

V zápasech s Hronovem a Příbramí jsi byl jediným hráčem Vrchlabí, kterému se podařilo skórovat. Čím to je, že se jako obránce ocitáš v těchto klíčových prostorech?
Snažím se do každého zápasu vstupovat s jediným cílem – vyhrát. Proto se snažím často střílet a vyhledávat si střelecké příležitosti.

Tým si teď procházel střelecky chudším obdobím. Co podle tebe v zakončení chybělo nejvíce?
Hokej, stejně jako sport obecně, přináší vrcholy i pády. Když se nedaří, je potřeba hru zjednodušit, více se tlačit do brány a dávat i takové ty „špinavé“ góly. Hlavní je věřit, mít trpělivost a zůstat pozitivní.

Cítíš se ty osobně na ledě v herní pohodě, i když výsledky týmu nejsou úplně ideální?
Cítím se tu dobře, líbí se mi rodinné prostředí, které v klubu panuje. Užívám si každou chvíli na ledě. Člověk by měl laťku stále posouvat a každý den se snažit být lepším hráčem i člověkem. Mám na sebe velké nároky, takže stále vidím prostor ke zlepšení, jak na ledě, tak mimo něj.

Tabulka skupiny Západ je letos nesmírně vyrovnaná. Jak vnímáš aktuální 10. místo a co je potřeba změnit, abyste se posunuli výš?
Každá soutěž je vyrovnaná a každou sezonu někdo překvapí. My se ale musíme soustředit hlavně na sebe. Jen my sami jsme schopní ty zápasy zvrátit a věřím, že to zvládneme. Každý z nás chce hrát v sezoně co nejdéle a zažít s týmem úspěch.

Dnes vás čeká pražská Kobra. Co od tohoto soupeře očekáváš a jaký recept by na ně mohl platit?
Kobra má specifické malé hřiště, bude tam hodně soubojů na malém prostoru a bude to rychlý zápas. Musíme hrát jednoduše, rychle posouvat puky, tlačit se do brány a proměňovat šance.

Patříš k nejzkušenějším hráčům v týmu. Cítíš na sobě větší zodpovědnost v momentech, kdy se týmu nedaří podle představ?
Hraní pod tlakem mi nevadí, spíše mě to motivuje. Ale stále platí, že nejvíce záleží na tom, jaký tlak na sebe vyvineme my sami v kabině.

Vrchlabí je známé svou bouřlivou hokejovou atmosférou. Jak na tebe zatím působí domácí fanoušci?
Jak jsem říkal, jako soupeři se mi tu hrálo těžko právě kvůli fanouškům, kteří domácí hnali kupředu. Teď jsem rád, že tuhle podporu mám v zádech. Diváci dokážou tým vybičovat k mnohem lepším výkonům.

Co bys vzkázal fanouškům Stadionu?
Děkujeme jim za podporu. I když se nedaří, stále chodí a stojí za námi. Jsme na jedné lodi a musíme táhnout za jeden provaz. Pojďme společně vybudovat tu atmosféru, která tu vždycky byla. Vrchlabí je hokejové město a my budeme dělat vše pro to, abychom lidem dělali radost vítězstvími a hrou, která je bude bavit. Jak se říká: „Hrdí, když se vítězí, věrní, když se nedaří.“