HC Stadion Vrchlabí – Druhou posilou A-týmu je....
A Team

Druhou posilou A-týmu je....

03.06.2020
Lucie Horčičková

Druhou odtajněnou zbraní, která posílí náš útok je MARTIN HEŘMAN.

Martin je dvaatřicetiletý útočník pocházejí z Plzně. Jeho posledním působištěm byl rodný extraligový klub HC Škoda Plzeň, kde již v sezóně 2012-2013 odehrál jedenáct zápasů a v sezóně 2014-2015 jedno utkání. V sezóně 2014-2015 zároveň nastoupil do klubu českobudějovického Motoru, kde odehrál pět sezón.
Již v mládežnických kategoriích Martin oblékal reprezentační dres, a dokonce si zahrál i jednu sezónu (2013-2014) v kazachstánském klubu HK Bejbarys Atyrau.
Tento hráč má za sebou spoustu zkušeností a určitě se máte na co těšit.
Více o jeho kariéře se dozvíte níže v rozhovoru.

Martine, kdo zmapuje vaši dosavadní kariéru, ten zjistí, že jste v České republice působil převážně na západě a jihu Čech. Jak se přihodilo, že najednou míříte sem k nám na severovýchod?
Ne každý to asi ví, ale trenér Baďouček je můj nevlastní táta a po postupu Vrchlabí do první ligy sháněl posily. Podobně jako Tomáš Nouza jsem teď i já byl volným hráčem, a protože nám hokejová spolupráce s Nouzičem fungovala v Českých Budějovicích, chtěl nás dát zase dohromady. Pevně věřím, že se nám i tady ve Vrchlabí bude dařit a společně jako tým budeme úspěšní.

Kdy se poprvé objevila nabídka z Vrchlabí a přemýšlel jste nad ní dlouho?
Už nějakou dobu jsem čekal, zda se nějaké nabídky objeví. Pár jich bylo, což mě samozřejmě potěšilo. Když ale padl návrh, že bychom mohli s Tomášem Nouzou pokračovat ve stejném dresu, nebylo moc nad čím přemýšlet. To naše spojení mě vážně moc lákalo. Navíc mě oslovila vize vrchlabského klubu, jeho ambice, ale i přístup celého vedení.

Co vám vůbec říká vrchlabský hokej?
Předně si pamatuji, že jsem ve Vrchlabí již nastoupil. Bylo to někdy před deseti lety, kdy jsem tu odehrát dva zápasy za Beroun. Vybaví se mi opravdu skvělá divácká kulisa, zároveň ale taky pořádná zima (směje se). Fanoušci tu byli doslova parádní. Přiznám se ale, že potom jsem už klub moc nesledoval. Vím, že první ligu opustil a měl nějaké problémy. Poslední roky se ale Vrchlabí snažilo vrátit zpátky a jsem rád, že se mu to podařilo.

Máte za sebou vcelku slušnou kariéru. Ve kterém klubu jste se v životě cítil vůbec nejlépe?
To je těžké takhle srovnávat. Nejlepší okamžiky pro mě byly pochopitelně doma v Plzni. Pořád je to klub, který mě vychoval, zažil jsem tu krásné období. Zahrát si s hokejisty, jako jsou Martin Straka, Jarda Modrý nebo Tomáš Vlasák, to byl zážitek. Nádherné roky jsem strávil také v Českých Budějovicích. Hlavně úvodní dvě sezony byly úžasné. Jak po hokejové, tak po životní stránce.

Oblékal jste i mládežnický reprezentační dres. Jak vzpomínáte na tuhle zkušenost?
Sice jsem nebyl na žádné velké akci, jako je třeba mistrovství světa, ale pár turnajů jsem objel. Bylo to pěkný, pro mě něco úplně nového. Na jedné straně konfrontace s nejlepšími hráči v mé věkové kategorii, navíc pak spolupráce s našimi nejlepšími hokejisty.

Před sedmi lety jste okusil i zahraniční angažmá, když jste zavítal do Kazašské ligy. Co vám působení Beibarys Atyrau dalo?
To mi dalo hodně moc, především po životní stránce. Člověk si rázem uvědomil, jak se tady u nás v Čechách máme. V Kazachstánu to pro mě nebylo vůbec jednoduché, zažil jsem tam hodně věcí, ale beru to tak, že každá zkušenost je dobrá. Z tohoto působení jsem si vzal hodně, celkově mě to do života posílilo a dá se říct, že mi ty dva roky otevřely oči.

Následovalo pět sezon v Českých Budějovicích. Jak už jste zmínil, tam se vám hodně líbilo. Hádám i kvůli věrnosti publika.
Máte pravdu, v Budějovicích jsou fanoušci neskuteční. Já tam přišel v jejich druhé prvoligové sezoně. V té první měli co dělat, aby se udrželi, přesto lidi chodili a semkli se poté, co o extraligu „neprávem“ přišli. Fandové obrovsky stáli za klubem. Vždyť každý domácí zápas byl vyprodaný a ven s námi jezdily stovky lidí. Pamatuji, že i do Jihlavy jich nás jelo podpořit patnáct set až dvě tisícovky. Bylo to nádherný.

Loni jste působil v Plzni. Jak emotivní pro vás byl návrat do rodného města a jak jste si užil sezonu v extraligovém dresu?
No krásný to bylo. Do Plzně jsem se vracel s nějakou úlohou a upřímně: nečekal jsem, že bych tam ještě naskočil. Kdysi jsem měl nějaké rozpory s jiným trenérem, ale o to víc jsem byl teď vděčný, že se mohu vrátit. Bohužel mě loni trápilo zdraví, neměl jsem tolik štěstí, ale snad jsem to klukům alespoň trochu vrátil.

Stihl jste se při návštěvě Vrchlabí už projít po městě? A jak se vám vůbec líbí DD Elektromont aréna?
Vrchlabský stadion se líbí moc. Celkově to tady vnímám tak trochu jako rodinný klub. Potkal jsem zde zatím jen několik lidí, ale všichni na mě působili dost pozitivně, všichni byli příjemní. Přál bych si samozřejmě, aby nám vše společně klapalo, aby se dařilo. S Nouzičem jsme se už po městě stihli projít, viděli jsme centrum, je to tu krásný.

První ligu máte dostatečně ozkoušenou. Jak náročná soutěž to je a věříte, že se v ní vrchlabský hokej prosadí?
Soutěž to je hodně kvalitní. Teď z ní sice odešly suverénní Budějovice, ale zase tam místo nich bude Kladno, což je také strašně silný klub. Podle mě bude v novém ročníku Chance liga hodně vyrovnaná, hodně bude záležet na startu. Náš tým se na začátku soutěže bude tvořit a sehrávat, proto by bylo fajn, kdybychom se nakopli dobrými výsledky a začátek nám nějak neutekl.

Autor rozhovoru: Tomáš Otradovský, Krkonošský deník, mediální partner HC Stadion Vrchlabí