Hokej děláme hlavně pro lidi, je to určitý druh zábavy, říká Michal Křelina

Patří do realizačního týmu HC Stadion Vrchlabí, ale na rozdíl od trenérů či samotných hráčů není skoro vidět. Nicméně jeho práce je pro tým důležitá a v mnoha ohledech nepostradatelná. Michal Křelina je totiž kustodem a zároveň vedoucím mužstva. V rozhovoru pro Vrchlabský patriot tento místní hokejový srdcař popisuje, co jeho práce pro tým obnáší a jak se k ní dostal.

V rámci A-týmu HC Stadion Vrchlabí zastáváte funkce vedoucího mužstva a kustoda. Co tyto funkce obnášejí?
Začneme nejdřív vedoucím mužstva. V této pozici mám na starosti veškerou administrativu kolem zápasu, což obnáší třeba přípravu zápisu o utkání.

Musíte například hlídat i registračky jednotlivých hráčů?
V dnešní době už je registrační systém – zaplaň pánbůh – tak zpracovaný, že vše je v elektronické podobě. Tudíž hráči, který nemá vyřízené všechny potřebné věci k tomu, aby mohl nastoupit za náš tým, ten systém ani neumožní ho dostat do zápisu. Tím se částečně eliminují problémy, které by eventuálně mohly nastat. Jako vedoucí mužstva taktéž spolupracuji se sportovním manažerem mužstva, abychom mohli pohlídat střídavé starty hráčů, jejichž počet je také omezený. Když to shrnu, v této funkci jsem takový hokejový úředník.

Patří k vašim povinnostem i informovat hráče o rozpisech mistrovských utkání a časech odjezdů na ně?
Pro potřebu sdílení těchto informací máme facebookovou skupinu, ve které jsou všichni hráči a všichni trenéři. Zpracovává to hlavní trenér, který zpracovává týdenní rozpis tréninkového i zápasového cyklu, a ten pak dostávají všichni hráči.

Co všechno zaznamenáváte v zápisu o utkání?
Vedoucí mužstva připravuje soupisku a v průběhu utkání se do tohoto zápisu zapisují branky, tresty a další důležité údaje.

Dobře. Teď si něco povězme o vaší druhé funkci – tedy o funkci kustoda. Co tato funkce znamená? Má nějaký český ekvivalent?
Je to asi název převzatý a nejsem si moc jist, zda má nějaký český ekvivalent. To ale není tolik důležité.

Pojďme tedy k tomu, co kustod dělá.
Kustod má na starosti spoustu věcí. Na začátku sezóny je to objednání výstroje, výzbroje a hokejek pro hráče. V průběhu sezóny pak jde o broušení bruslí, praní prádla…

… vy i perete?
Mmmmm, je to tak. (smích) Řekl bych, že za sezónu vyperu tolik prádla, co nevypere leckterá hospodyňka za rok.

To máte prádelnu přímo tady v hale?
Ano, máme tady pračky a sušičky. Po každém zápase či tréninku je potřeba dresy vyprat. Skončí zápas, hráči to naházejí všechno na hromadu a já potom do pračky.

Ještě mi řekněte, že každý natržený dres i zašijete…
No, to naštěstí ne… (smích) Nosím to tady ke švadleně, která to většinou spraví tak, aby mohl dres do příštího zápasu fungovat.

Zmínil jste objednání výstroje a výzbroje. Rozumím tomu správně, že hráčům zajišťujete i hokejky?
Ano. Hokejky se dělají v různých tvrdostech a různých zahnutích. Jsou hráči, kteří hrají se standardním zahnutím, které nabízejí výrobci. Pak jsou další hráči, kteří si za dobu svého hraní vychytali, jaké zahnutí hokejky jim vyhovuje. Musí samozřejmě dodržet příslušná pravidla pro zahnutí hokejek.

Tudíž v létě, než se rozeběhne sezóna, jste v kontaktu s výrobci hokejek…
… nejprve komunikuji s hráči a pak ve spolupráci se sportovním manažerem řešíme požadavky jednotlivých hráčů. Komunikujeme společně všichni tři, tedy i s hráčem, abychom se domluvili.

V širším kádru mužstva je před začátkem sezóny třeba třicet hráčů, takže vy si takto s každým sednete a řešíte to?
Jo jo.

Když pak začnete pro každého hráče objednávat hokejky, v kolika kusech se tak děje?
U každého hráče počítáme průměrně 10 až 11 hokejek na sezónu.

Kolik v dnešní době stojí hokejka pro takového hráče?
Když vám to řeknu, tak asi neuvěříte. (smích) Cena top hokejky se pohybuje okolo 10 až 11 tisíc korun.

Hraje-li tým v sezóně v základní části sezóny a v play-off zhruba 50 zápasů, tak to jedna hokejka vydrží maximálně čtyři až pět zápasů.
Občas se stane, že hráč během zápasu zlomí dvě hokejky.

To už je potom docela drahý špás.
No, není to úplně levná záležitost.

Jak to vypadá s chrániči a rukavicemi? Každý hráč je jinak velký…
Dnes se výstroje dělají ve velikostech dětská, dorostenecká, juniorská a dospělá ve třech velikostech podle výšky a obvodu hrudníku ve dvou modelových řadách. Hráči dnes mají možnost si vybrat, co jim bude sedět a v čem se jim bude dobře hrát.

Kolik je v České republice výrobců hokejek a této výstroje?
Jsou to jednotky. Hlavní dodavatelé hokejek jsou společnosti CCM, Bauer či Varior a pak jsou dodavatelé ne úplně světové značky, ale i oni dokážou vyrábět kvalitní zboží.

Vraťme se teď na samotný začátek. Jak jste se k této práci vůbec dostal?
V sezóně 1994/1995 jsem začal trénovat u dětí a k tomu, co dělám teď, jsem se dostal v sezóně, kdy Vrchlabí začínalo znovu od krajské ligy, tedy od sezóny 2011/2012. V tu dobu jsem začal fungovat jako vedoucí mužstva a pak jsem k tomu přibral i kustoda.

Máte vy sám nějakou hráčskou zkušenost?
Ano. Začal jsem hrát hokej v sedmi letech. V tu dobu se tady otevíral nový stadion s umělou ledovou plochou. Nyní, když přijdu do haly a podívám se na velkou fotku, kdy tam je to přírodní kluziště, to je velká nostalgie. Na něm jsem se učil bruslit. V sedmi letech jsem začal dělat první hokejové krůčky a od té doby s výjimkou období, kdy jsem byl na vojně, se kolem toho stále pohybuji.

Hrál jste jen ve Vrchlabí, nebo jste byl i mimo zdejší klub?
Hrál jsem vesměs ve Vrchlabí. Když jsem byl na střední škole, hrál jsem dva roky na Kladně za tým nazývaný Pracovní zálohy. Pak jsem byl dva roky ve starším dorostu ve Slaném a pak jsem se vrátil do Vrchlabí.

On to asi do jisté míry je přirozený posun a vývoj. Hráč – trenér – manažer či člověk pohybující se u mužstva. Co vás bavilo či baví víc?
Těžko říci. Když hrajete, baví vás hrát a nějak to vnímáte. To samé platí u trénování. Když jste pak kustod, tak to pak vidíte úplně z druhé strany.

Když jste si prošel celé kolečko, tak to znáte úplně všechno ze všech stran.
Možná to je asi i nějaká výhoda. Na pozici kustoda s takovou zkušeností totiž můžete pomoci jak tomu trenérovi, tak i hráči.

Nedávno došlo v týmu HC Stadion Vrchlabí k výměně na postu hlavního trenéra a do této funkce se vrátil Tomáš Jirků. Byl někdy vaším svěřencem? Trénoval jste ho?
Tomáše jsem netrénoval, tam jsme se úplně míjeli.

Nicméně přijde si někdy říct o radu i vám, jakožto bývalému trenérovi?
Vesměs ne. Má tam asistenty Petra Hlaváče a Honzu Bendíka. V průběhu zápasu komunikují mezi sebou. Možná někdy po zápase, když se utkání hodnotí, člověk řekne svůj názor. Ale tohle je opravdu čistě v jejich režii.

Co vás na této práci nejvíce baví?
Jako vedoucí mužstva se při zápasech potkáte s velkou spoustou lidí, kteří hokej také hráli. V těchto funkcích se pohybují lidé, kteří jsou tak či onak s hokejem svázaní. Na pozici kustoda jsem měl možnost působit u extraligového týmu v Mladé Boleslavi. Tehdy mě oslovil Jarda Látal s tím, že boleslavský kustod Olda Kopecký byl u „dvacítek“ a letěli do Ameriky. A Látal mi volal, jestli si troufnu brousit brusle v extralize. A já jsem mu na to řekl: „Jaký je podle tebe rozdíl brousit brusle tady a tam?“ Rozdíl v tom není. Buďto brusle jsou nabroušený, nebo nejsou.

Jak často hráčům brousíte brusle? Před každým zápasem?
Pro mládež jednou týdně, to je průměrně 120 párů. U Áčka je to podle toho, jak kdo potřebuje. Někdo chce před každým zápasem, jiný třeba jednou na čtrnáct dní. Je to individuální. Může se stát, že i během zápasu se něco stane. Někdo narazí na tyčku, šlápne někomu na brusli nebo na hokejku, čímž si strhne hranu. Já si vycvaknu nůž z jeho brusle a utíkám ho přebrousit.

U vrchlabského hokeje se pohybujete dlouho. Jak vnímáte jeho vnímání mezi místními lidmi?
Je to do určité míry fenomén. Když se podívám, kolik lidí chodí na domácí utkání, tak v porovnání s ostatními mužstvy v soutěži jsou návštěvy u nás nadstandardní. Přes 700 lidí na utkání tady je a na play-off ještě víc. Řekl bych, že lidé vnímají, že hokej tady má úroveň. Nasvědčuje to tomu, že se to tady asi dělá dobře už od mládeže.

Kolik času denně trávíte tady na stadionu všemi činnostmi, které plynou z vaší funkce?
Jsem někdy i doma. (smích) Ale přes sezónu moc toho času doma není. Ale když je vám práce koníčkem, na ten čas tolik nehledíte, i když někdy toho je nad hlavu. Hlavně musíte mít doma manželku, která vás podporuje a toleruje ten čas strávený u hokeje. To v mém případě platí stoprocentně.

Vy moc vidět nejste, nicméně vaše práce je pro hráče a pro tým jako takový velmi důležitá. Proto jsem si přál, aby náš rozhovor byl takový osvětový. Nicméně je něco, co byste fanouškům nebo lidem ve Vrchlabí chtěl vzkázat?
Hokej děláme hlavně pro lidi, je to určitý druh zábavy. Budeme tudíž rádi, když i nadále budou na naše utkání chodit a budou nám fandit i v zápasech, kdy se nám tolik nedaří. My se budeme snažit dělat to, jak nejlépe umíme. Vy choďte a fanděte!

Autor: Jiří Štefek (Vrchlabský patriot - leden 2026)

Foto: Jakub Králíček