Publikum je pro mě příjemný nezvyk. Na juniorku chodili jen příbuzní, říká nováček Tadeáš Hejda

Už je tomu více jak měsíc, co vrchlabský dres prvně oblékl nadějný osmnáctiletý bek Tadeáš Hejda, kterého především díky jeho 190 cm v obranných řadách rozhodně nepřehlédnete. Před krkonošským angažmá působil v pražské Slavii a na začátku letošní sezóny začal nastupovat za juniory třineckých Ocelářů. Jak sám říká, byl už ale čas na změnu a Vrchlabí je skvělá vstupenka do seniorského hokeje.

Tadeáši, co děláš rád ve volném čase a jakou školu studuješ?

Když mám volno, tak rád spím a odpočívám. Jinak si rád zajdu ven se psem a sportuji. Co se týče školy, dostudoval jsem sportovního a rekondičního maséra. Tento obor mě na první pohled zaujal. Líbilo se mi, že se u výuky budu aspoň trochu hýbat a zároveň bych po případném konci kariéry mohl u hokeje zůstat.

Dalo by se čekat, že hráč, který hrál za juniory v Třinci a Slavii, dá přednost juniorce extraligových týmů z nedalekého Hradce nebo Liberce. Co tě vedlo k tomu, že jsi nakonec vybral právě místní tým?

S mým otcem a agentem jsme chtěli, abych si pomalu začal zvykat na dospělácký hokej. To mi ve Vrchlabí umožňují, a navíc to mám nedaleko od naší chalupy. Zvolili jsme tak nejlepší možnou variantu.

Před příchodem do Krkonoš si žádné zkušenosti se seniorským hokejem neměl. Jak se od sebe liší druhá seniorská liga a juniorská extraliga?

Rozdíl je obrovský. Juniorský hokej je hodně rychlý a bezhlavý, na rozdíl od seniorského hokeje. Ten je spíš o zkušenostech.

Jak se zatím cítíš na ledě?

Zatím si ještě pořád zvykám na kluky a na fanoušky. Právě v publiku je největší rozdíl. Na juniorku přišlo třeba jen dvacet lidí a ještě k tomu to byli všechno rodiče nebo příbuzní. Ve Vrchlabí se hokejem žije. Když přijde do publika přes tisíc fanoušků, hráč to na ledě cítí. Je parádní slyšet velkou podporu, ale je to pro mě novinka. Musím si na to časem zvyknout.

Premiéru za Vrchlabí sis zažil v Klatovech a hned poté následovalo derby s Trutnovem. Na úvod tedy žádní lehcí soupeři. Přistupoval si k zápasům s o to větším respektem, nebo jsi nějaký specifický náboj těchto střetů ignoroval?

Když jsme hráli na ledě tehdy ještě druhých Klatov, byl jsem mírně nervózní. Hrálo se mi ale skvěle a odehráli jsme kvalitní utkání. Zápas s Trutnovem byl ale mnohem pikantnější. Už jsme byli favoritem utkání a neskutečná atmosféra dodala derby to správné koření. Vrchlabští fanoušci přijeli ve velmi hojném počtu a pokud je v publiku taková podpora, tak se hraje každému hráči skvěle.

Jsi bratr Jana Hejdy (pozn. red. mistr světa, extraligový vítěz, olympionik, aktuálně působí v Coloradu). Cítíš, že se od tebe očekává mnohem víc, než od ostatních mladých hráčů?

Celý hokejový život slýchám, že jsem brácha Hejdy. Myslím, že kvůli tomu se ode mě čeká hodně a jsou velké předsudky i na mojí kariéru.

A co budoucnost. Jakým směrem by ses jednou rád ubíral?

Tak daleko zatím nekoukám, jsem teď ve Vrchlabí a chci, aby se mi tu dařilo a byl jsem platným členem týmu. Mým cílem je pomoct Vrchlabí, dosáhnout co nejlepšího umístění v základní části a uspět v play-off.