Miroslav Brož : „Doufám, že ukážu, co umím.“

Jak říká, s hokejem začal relativně pozdě, až po Naganu, tedy v deseti letech. Zato se dostal do družstva s Růžičkou juniorem a Růžičkou seniorem jako trenérem. Patří tedy do kádru pražské Slávie. V dorostu dvakrát vyhráli titul, v juniorech pak byli třetí. Ve Švýcarsku vyhrál olympiádu mládeže, což považuje za svůj dosavadní největší sportovní úspěch. Při trénincích s „áčkem“ přišlo zranění a po půlročním léčení už byly posty gólmanů zajištěny. Poté přijal nabídku na hostování do juniorů v Hradci. První sezóna proběhla bez problémů, ale pak přišly neshody s vedením. Vzhledem k tomu, že se nedohodli, Mirek odešel chytat do Trutnova. Do Hradce se vrátil ještě na dva zápasy, shodou okolností jeden z nich byl proti Vrchlabí.

Jak se Vám u nás zatím líbí?
Ve Vrchlabí je perfektní parta kluků a přístup vedení i trenéra, tak jsem spokojený. Zatím mám podepsanou roční smlouvu na hostování. V Hradci mi pořád tvrdili, že když jsem na hostování, tak nejsem perspektivní. Doufám, že tady dostanu šanci, abych předvedl, co umím.

A co hokejový sen?
Po těch všech snech, co jsem měl, už bych asi jenom chtěl se hokejem nějak živit a hrát ho, tak dlouho, jak to půjde. Chtěl bych se tak nějak postupně vypracovat. A jednou by se mi třeba líbilo hrát v Rusku. Ale každopádně bych se chtěl vyhnout zápasům o záchranu. Play-off je vyhrocené, ale hrát baráž o záchranu, to je zápřah na psychiku.

Co má větší prestiž, hrát NHL nebo nastoupit za reprezentaci?
Nevím, když budu hrát NHL, tak jsem zajištěný na celý život. Jenže reprezentace je srdeční záležitost. Ale myslím, že se to nedá srovnávat. Hlavně to nemůžu srovnávat já, na to jsem ještě mladý. Spíš to bude záležet na každém hráči. Pro mě by asi víc znamenal národní tým.

Co říkáte na zdejší přípravu oproti Slávii?
Zažil jsem spíše juniorské přípravy a teda nedá se to srovnat. Tady je to o dost těžší, to jsem ještě nezažil. V Praze jsme byli víc na stadionu, moc jsme neběhali. Tak jak jsem natrénovaný tady, to jsem ještě nebyl. Bolí to, ale cítím se dobře. Hlavně, že je pryč cyklo týden. Než znovu sedět na kole, to radši budu běhat. Už aby začala příprava na ledě.

Jsou Vaši rodiče hokejoví fanoušci?
Já jsem od 13 let zůstal sám s tátou a s babičkou. Máma odešla. Táta mě strašně podporoval a podporuje, na hokej chodí a všechny zápasy emotivně prožívá. Vždycky mě podržel a můžu za ním kdykoliv jít.

Mezi jeho hokejové vzory patří Tomáš Vokoun a Nikola Chabibulin, rád se podívá na komedie. Život prý sám o sobě je horor, tak proč se na horory ještě dívat.